Kufrování na coursing

v ZKO Ostrava - Kunčice

V tomto příběhu jsem pouze v roli vedlejší a kupodivu v roli klaďase. Roli průseráře na sebe vzal tentokráte můj páník...

     Tu sobotu už od brzkého rána něco viselo ve vzduchu. Páník dorazil z noční šichty v dobré náladě a svěží a hned se začal motat na dvoře kolem alfiny. Bylo mi jasné, že dnes není obyčejný cvičákový den, někam se pojede! Začaly jsme se s Orkou nadšeně radovat, ale jela jsem jen já, Orna byla ponechána doma. Páník mě dokonce vlastnoručně ustrojil a nezapomněl ani na hadr do auta pro případ mé náhlé nevolnosti.

Po slibném začátku se však záhy něco zvrtlo. Nejdřív se bosině při balení vylila do ruksaku voda z petky a mokrý ruksak se měnil za suchý. Leč můj očkovák a propozice ke coursingu zůstaly v tom mokrém. Naštěstí se to zjistilo krátce po výjezdu, ale  nastala tak  první komplikace - vraceli jsme se a to předznamenalo další pech…

     Cesta byla místy mokrá namrzlá, až nebezpečná. Páník začal ztrácet humor a čím víc jsme se blížili k Ostravě, tím jeho nervozita sílila. Nejprve sjel z hlavní třídy někam na vedlejší, pak dlouze pátral v mapce a konzultoval naši pozici po telefonu se známýma. Nakonec si nechal podrobně poradit od kolemjdoucích, aby krátce po výjezdu všechny instrukce zapomněl. Podle hesla líná huba holé neštěstí, jsme oslovili starší místně vyhlížející paní, a to s  jediným výsledkem: zjistili jsme, že ulice a lokalita, kterou hledáme zde v Kunčičkách není! No, alespoň jsme zjistili, že jsme poněkud  mimo mísu, když směřujeme do Kunčic.

     Pak už zasáhla bosina a na příhodném místě se mnou vyběhla z auta, aby oslovila mladíka stojícího na zastávce autobusu. Ten se ale pro změnu projevil jako naprostý „hluchoněmec“! Na náš příchod a oslovení nijak nereagoval a až po chvíli se ukázalo, že měl v uších sluchátka s muzikou… Ač nebyl místní, ochotně nás nasměroval a opět bezúspěšně…Zcela dezorientovaný páník nakonec naštvaně zastavil pod nájezdem na Rudnou se slovy, že se JEDE DOM!  V tu chvíli jsme s bosinou auto opustily a zanechaly v něm do běla rozžhaveného páníka vyběsnit...

     V stavu nouze nejvyšší jsme narazily na "pohádkového" dědečka. Ten nám ochotně vyzradil, že se nacházíme zrovna na hranici Kunčiček  a Kunčic a svou francouzskou holí nám naznačil směr další anabáze. Otrávený páník už zcela rezignoval. Držel se staříkovy navigace, ale cestou ještě pro jistotu oslovil jednoho chodce. Po jeho „radě“ pak stejně zajel o jednu slepou ulici dále, než byl cíl… Nicméně  jsme zde shodou okolností potkali další účastníky coursingu, ti se nás ujali a dovedli nás na kýžené místo konání akce.

     Ve finále jsme tedy dorazili jen s malým zpožděním. Páník se brzo zklidnil, když měl radost, že mi to běhání docela šlo a že všechny prožité útrapy tak nepřišly vniveč. Z akce pak pořídil fotky a záznam na kameru, videa můžete vidět v rubrice Moje filmové štěky.