Můj „úlovek“

     Kolem mně se stále dějí věci, ke kterým se jenom tak náhodně přichomýtnu, malinko přiložím zuby k dílu a už jsem za vyvrhele.

     Už  jste asi zvěděli, že si při ranním venčení s oblibou zaskočím vyděsit přes plot sousedovic mladé kachny. Vždycky mě rozjaří, když se znechuceně zvednou z bláta, ve kterém si hoví a pohoršeně se rozprchnou.

     Tuto středu jsem ale narazila na dvě kachny - vetřelce přímo v mém revíru! Vnikly sem patrně dírou v plotě a s gustem se popásaly na naší čerstvé travičce.  Jakmile jsem k nim dorazila a zůstala na chvíli nevěřícně zírat, daly se na zběsilý útěk. Jednu z nich jsem pohotově lapila za kejhák a s kachnou v tlamě, která zoufale mávala křídly, jsem se šla pochlubit své bosině.

     Však se zlou jsem se potázala! Bosina zařvala FUUUUJ, až mi ztuhla v žilách krev a leknutím jsem kačenu pustila. Ta se otřesená stačila odbelhat z mého zorného pole. Naštěstí pro ni zrovna procházela cestou kolem potoka má sokyně Pegy se svými páníky a já začala svou pozornost věnovat jim. Krátce na to jsem byla bosinou odchycena a izolována v kotci, aby mohla být poskytnuta první pomoc zhmožděné kachně.

     Obávám se však, že ač ještě nedosáhla jatečné váhy, stejně skončila na pekáči. A soused se bosině za násilné vniknutí kachen na náš pozemek i omluvil. Prý se to už nestane. No, stejně si to pohlídám...