Vánoční teriéří šarvátka

     Asi budete zklamáni, ale v tomto zubatém příběhu nehraju hlavní, vlastně ani vedlejší roli. Jsem tu jenom jako svědek psí šarvátky, která se udála na podestě před vchodovými dveřmi zcela bez možnosti mého zásahu. Její průběh znám až z vyprávění páníků.

     Jako každoročně tak i tyto vánoce k nám zavítala naše „nejmladší“se svým bedlíkem Braxem. My dvě s Orkou jsme se na něj po zběžné prohlídce upamatovaly, přijaly za svého a jeho pravidelné šmejdění a značkování v našem revíru jsme tolerovaly. Méně už páník, který se začal obávat, že Braxovo pilné zalévání kol traktoru a fiatka bude mít za následek jejich předčasnou korozi…

     Jeho obavy se ještě umocnily ve chvíli, kdy nás na Boží hod poctila návštěvou další z dcer s westíkem Fidem. Ten, věkem i služebně v naší rodině starší, se hrnul do baráku jako velká voda a hned jak ucítil svého soka Braxe, byl připraven se o své místo v domě servat. Preventivně byli ti dva uvrženi do přísné izolace a střídavě venčeni a pouštěni do společnosti dvounožců. Jejich značkování a kropení kol během venčení se stalo ještě usilovnějším. Věděli o sobě, ale nemohli si po psím mravu ujasnit, kdože požívá privilegia pana domácího a kdo je jen hostem. Nevraživě na sebe zírali přes sklo vchodových dveří a žárlili na každé vlídné slovo, které nebylo určeno právě jim.

     Rodinná návštěva probíhala pokojně, všem zúčastněným se dařilo ty dva držet od sebe, až do doby, kdy se do věci vložil náš páník. Ten najednou pocítil neodkladnou potřebu zajít ven do kotelny a neprozřetelně otevřel vchodové dveře, aniž zkontroloval, zda je Brax zajištěný. Za dveřmi přešlapoval a na vpuštění čekal Fido a za páníkovými zády číhal na svou příležitost Brax. A dočkal se! Následoval vzájemný zuřivý atak a tvrdá teriéří řež, provázená jekotem  indiánů na válečné stezce.. Oba psi se do sebe pustili se vší vervou, lítaly chlupy, cvakaly zuby, z bílého chumlu rozvášněných psů trčel tu ocas, tu noha či ozubená čelist…Páník pak situaci popsal dvěma slovy: „critters útočí!“ Několikrát se pokusil Braxe od Fida odtrhnout za kůži na krku a hodit zpátky za dveře. Brax rychlý jako blesk, okamžitě znovu útočil na Fida, který se mu už sám vrhal v ústrety. To už jsme v kotcích zdivočely i my dvě s Ornou a adrenalin by se dal krájet!

     Ve finále přispěchaly panička Braxe a bosina, aby šarvátce udělaly přítrž. Společnými silami se podařilo dostat psy od sebe a pak došlo na revizi škod. Brax byl podroben zevrubné tělesné prohlídce. Předně mu byly zkontrolovány ušiska, které mu jako silně vlající mohly přijít v boji k úrazu. Však uši byly shledány bez šrámů po zubech a ani jiné újmy na zdraví Brax nevykazoval. Fido byl rovněž důsledně prohlédnut a prohmatán od hlavy až po ocásek. Podivně červenofialová barva na jeho vousech, nejprve považovaná za krev, byla nakonec identifikována jako barvivo z červené řepy… Od té se Fido zřejmě umazal, když ji ochutnával z kýblu u sklepa.

     A tak jediný, kdo z tohoto incidentu nevyšel bez úrazu, krvácel a musel být ošetřen, byl  páník sám. Na pravé noze pod fuseklí později zjistil zhmožděné a do krve pokousané prsty. Až pak si uvědomil, že ve snaze dostat rvoucí se psy od sebe, mezi ně v zápalu boje několikrát strčil nohu jenom v pantoflích…