Zakázané uvolnění

     Stalo se to zrovna na Aničky...To má bosina svátek a já ji tak nevědomky originálně „obdařila“ řádnou dávkou adrenalinu.

     Už časně ráno se děly věci. Psí kolega Braxík , který u nás právě dlí návštěvou, utrpěl při ranním venčení těžké bodné zranění. Někde v trávě se mu zamotal do chlupů na nožce nějaký druh bodavého hmyzu a vetnul tam své žihadlo. Podle velikosti žihadla po vytažení to byl nejspíše čmelák. Braxík zoufale naříkal, zvedal zraněnou nožku a později upadl do úplné letargie. Byl, coby rekonvalescent, ponechán doma a na cestu na cvičák jsme se vydaly jen my dvě s Orkou a naše velitelky.

     Šineme si to svorně k Polní ulici a ve chvíli, kdy jsem čekala, že budu uvolněna z vodítka, abych mohla vykonat své fyziologické potřeby do trávy u topolů, jsem zahlédla svou úhlavní nepřítelku Pegy. Zatímco naši páníci prohodili pár slov, Pegy seděla zavile svému páníkovi u nohy a vůbec si mě nevšímala. To jsem tak nemohla přeci nechat! Začala jsem směrem k ní podnikat výhrůžné výpady a bosina se  mnou na oplátku několikrát škubla. To už ožila i Pegy  a začala mi věnovat pozornost.

     Chvilku jsme se s bosinou přetahovaly a ve chvíli, kdy mě chtěla přepnout na stahovák, se mi podařilo šikovně sundat náhubek tak, že jsem zavadila jedním jeho ulomeným  drátkem o její gatě...

Pak už jenom stačilo prudce zařadit zpátečku a sundala jsem si i obojek! Následoval bleskurychlý atak na Pegy. Ta se nemohla s náhubkem bránit a tak ji zastoupil její páník. Snažil se mě odkopávat, když jsem párkrát skočila Pegy na kohoutek a škubala ji za kožich. Moji akci ukončila bosina, která mě za doprovodného řevu z Pegy strhla a odtáhla za krk pryč.

     Dostala jsem řádně vyškubáno a na mou hlavu se pak ještě snesl příval nadávek, z nichž „magor“ byla možná ta nejmírnější. Zbytek cesty na cvičák jsem už absolvovala potupně na vodítku a stahovacím obojku, o náhubku nemluvě...