Jak jsem prosr... Klubový přebor
Jak jsem prosr… klubový přebor :-)
Bosina měla s přípravou letošního klubového přeboru plno práce. Na nás už tolik času neměla, přesto na závod přihlásila kromě mě a Orky taky benjamínka Grace.
Ráno mě a Orku na cvičák dovezl páník ve fiatku a Grace šlapala s bosinou po svých.. Páník se dušoval, že jsme obě vyvenčené a tak nás všechny rovnou šoupli do odkládacích kotců.
První z nás šla na plac Grace v kategorii Ovladatelnost, kde si nevedla špatně, akorát při překonávání překážek „propadla“ vodorovným žebříkem a vyfasovala tak nulu. S celkovým počtem 124 bodů skončila ve své kategorii na 4. místě ze sedmi závodníků.
Orna startovala jako já v kategorii Speciál a nastupovala přede mnou. Na svých 11 let podala snaživý výkon, ale postihla ji stejná nehoda jako Grace, když nezvládla vodorovný žebřík. V celkovém hodnocení pak obsadila v kategorii Speciál pěkné 2. místo :-)
Na mě přišla řada v samém závěru závodu. Říká se, že to nejlepší příjde nakonec, v mém případě se to ukázalo jako ironie :-). Dlouhé čekání v kotci se mi bosina snažila ukrátit venčením, ale i když jsem se pokoušela vyprázdnit, nešlo to a nešlo to…:-(
Nastoupila ve dvojici s „příbuzným“ bosíkem Akimem a rovnou jsem šla na odložení dlouhodobé. Protože mi tento cvik normálně nedělá žádné problémy, byla bosina v klidu. Až do chvíle, kdy k nám (jak na potvoru) dolehl zvuk, který připomínal vzdálené hřmění, na které jsem háklivá. Zvedla jsem krk do výšky jako labuť, chvíli jsem čekala, co bude dál a nakonec jsem se z odložení zvedla a rozrůzněná jsem došla až k bosině. Ta chytla nerva, protože už věděla, že můj výkon nebude stát za nic. Můj přecitlivělý vegetativní systém zareagoval podle očekávání a u dalšího cviku „volno“ TO holt muselo ven! K velkému znechucení bosiny a k obecnému poveselení přihlížejících, jsem „vypustila“ nejdřív řídké a pak i to hustší .Takže další bodová ztráta :-( A pak už to stálo celé za kulové… Aportovala jsem přes překážku až po několikerém povelu a proskok kruhem jsem zvládla až napodruhé a ještě s dotekem.
O nějaké obhajobě Putovní vázy se nedalo vůbec uvažovat, v kategorii Speciál jsem skončila jako poslední…Bosině bylo líto, že nás postihla taková smůla, ale co už naděláme, zvítězili ti nejlepší. A se mnou prý zase není nuda, nikdy není dopředu jisté, co zase vyvedu. Teď mám slíbeno, že začneme cvičit odolnost proti střelbě a dalším zvukům paškvilným, které mi vadí. To se tedy mám na co těšit! ;-)
00